Reflexe

Proces reflexe

Reflexe typicky obsahuje tyto části

1. Popis: Detailně popište specifické momenty terapie nebo sezení. Můžete popisovat silnou emotivní reakci, ale nemusíte. Někdy i sezení bez emocí můžou přinést důležité reflexe.
2. Pocity a myšlenky: Uvažujte, přemýšlejte, přemýtejte o prožitých emocích a myšlenkách.
3. Ohodnocení: Objektivně zhodnoťte a a zvědavě prozkoumejte potencionální důvody prožitých reakcí a jaké předpoklady (doměnky) a předpojatosti mohlý být přítomny.
4. Analýza: Snažte se pochopit co to všechno může znament, včetně předpojatostí, nevyřešených zranění, nebo oblatí rozvoje dovedností nebo profesionálních zlepšení.
5. Závěr: Jako výsledek reflektivního procesu ustanovte klíčová zjištění.
6. Akční plán: Rozhodněte jak aplikovat tato zjištění v další terapeutické praxi.

Integrace sebereflexe do denní praxe

K vytvoření návyky sebereflexe je potřeba se jí věnovat. Zde jsou strategie jak ji vložit do denní praxe:

1. Reflektivní otázky: Po sezení si dát otázky jako: “Jak jsem se během sezení cítil?”, “Co způsobilo tyto pocity?” a “Jak moje reakce ovlivnila terapii?”
2. Diskuse s kolegy: Pravidelné diskuze v kontextu kolegiální nebo individuální supervize může vézt k osvícení bodů reflexe.
3. Zapisování: Zápisky jsou efektivní pro rozvoj reflexní praxe (Bruno & Dell’Aversana, 2016). Zapisování může sloužit jako nástroj monitorování a zlepšování reflektivního procesu způsobující formování části širší metakongnitivní strategie psychologa.

Zdroj