Skoronahá

Skoronahá

Skoronahá fotka mi od ní přišla po pár větách. Píše, že je ve velkém průšvihu. Napsala, že potřebuje pomoc. Prý potřebuje peníze, že ji mám poslat. Mám důvod proč poslat? Má spousty facebookových přátel. Znamenají vlastně facebookové přátelství vůbec něco?

Rozhodnutí neposlat

Je za tím profilem skutečný člověk? Jednám vůbec s člověkem? Odpovědi trvají. Trvá dlouho, než se ozve. Připomíná mí to slow loris attack. Úmyslné zdržování a visení na lince jen aby útočník zahltil linku počtem spojení. Věnuji se klientům. Ptám se co očekává od naší konverzace. Peníze jsou hlavní motiv, zdá se. Chci ji dát peníze? Ano i ne. Není tedy ani tak důležité co chci, ale pro co se rozhodnu a hlavně proč. Vím o závislosti na penězích. Kdo z nás není závislý na penězích? Ten kdo je nepotřebuje. Kdo nepotřebuje peníze? Ten kdo se uživí bez peněz. Co člověk potřebuje aby nebyl závislý na penězích? Respektive aby byl na penězích nezávislý?

Nedostatek peněz

Lidé kolem mě mluví o tom že nemají peníze. Jak je to pro ně těžké. Ztěžují si. Někteří dokonce pomlouvají ostatní. Jak nepomlouvat? Prostě si uvědomit že pomlouvám, když o druhém před ostatními mluvím v “negativním světle”.

Jak daleko jsem?

Jak daleko je můj profil od toho jak se chová to za profilem který mi poslal ony zprávy a fotku? Hranice je tenká. Odhaluji zde něco co se děje v mém životě. Odhaluji blízkou minulost.

Věrnost a závislost

Díky zážitku se skoronahou si uvědomuji co je pro mě věrnost a přátelství, pro které jsem se rozhodl. I díky dalším včerejším událostem si začínám uvědomovat vzájemně závislé vztahy v mém životě, když chybí ta možnost odejít však co váže je vůle se vracet.

Večer

Kontakt s lidmi jsem měl pouze přes počítač. Prožívám smutek. Říkám si co s tím můžu dělat. Díky Bohu z výcviky které jsem prošel, díky kterým si uvědomuji svůj smutek a jsem schopen svoje myšlení nasměrovat k úsměvu. Potřeba relaxace se u mě ukazuje už déle. Jak relaxovat když člověk nemá moc zdrojů? Fantazie. Díky Bohu za fantazii. Přemýšlím co si chci představit. Napadají mě ty krásné chvilky s ženami, kdy se cítím fakt relaxovaně, kdy probíhá vzájemnost při hře na kytaru, kdy máme přátelství a dojetí a chvíle štěstí.

To bylo večer.

Ráno si uvědomuji co mě čeká za hezké chvíle. To mě ladí do blaženosti.

Napadá mě

Zajímá Vás to? Jaké máte zkušenosti vy? Co byste dělali na mém místě? Nezapomeňte na like, love, share. Donuty a donejty by taky brzo mohly začít chodit. Ale já raději tu brokolicu s křenohořčicí. (;